Výlet s lotry (v hledáčku): Byla sranda.

Akce proběhla: 07.09.2013 - 08.09.2013

Už při cestě tam byla sranda. Dělali jsme si srandu z neoptičnosti tohoto úkolu. Že to zmáknem, bude to v klidu, atd.. A pak jsme tedy vyrazili.

Tak začíná reportáž, kterou z akce sepsal přímo její účastník. Patrik Hrzán. Doslovná autentická reportáž vás vtáhne do akce, která byla speciálně připravená pro partu starších Lotrů. Dokonce také fotografie, které najdete pod reportáží, patří z velké míry právě samotným účastníkům.

Po prvních 500 metrech jsme (Ondra) ztratili mapu, a tak jsme se na Čapáku zastavili a běželi ji hledat. Díky Kubově „odvaze“ zeptat se jedné paní, tak tu mapu ani nemáme. Paní ji tedy vytáhla z tašky a potom jsme se tedy vrátili na Čapák k batohům, které hlídala Bára. Sesli jsme z kopce dolů úplně vysmátí, co jsme to za voly, že ztratíme mapu.

A pak to začalo.

Ti tři adepti z Polany se přeli kudy kam. Byla sranda je pozorovat. Pak tedy usoudili, že tam je vyschlý potok a podle Náčelníkových instrukcí se musíme vydat podle něj. Nehledě na Bářiny námitky vyrazili, a tak jsme šli za nimi. Trhnout jsme se nemohli, tak co zbývalo. Šli jsme rádoby vyschlým potokem, nacházeli kusy porcelánových talířků, hrnků a džbánů. Kdybychom sebrali každý kus, co jsme našli, tak máme celý nový oddílový set. Pak jsme nadávali na houby, že nerostou a že je všichni ochránci chodí sbírat do CHKO. Potom cedule zákaz vstupu.

Od té doby byli všichni na pochybách, ale nikdo se neozval, protože by ho stejně nikdo jiný neposlouchal. Naší tvrdohlaví vůdci šli bez mapy přes skály a les, potkali jsme i horolezce, čímž jsem se uklidnil, že nejsme ztraceni sami. Pak jsme seskočili z takové menší skály a pochodovali dále. Konečně jsme se dostali na okruh Teplických skal. Tak jsme podle mapy šli ke skalnímu náměstí. My už tam skoro byly a v tu chvíli Michalovi zazvoní telefon. Náčelník. Kdo jiný, když bylo 19:00? Náčelník tedy, že nám šli naproti, atd.. Samozřejmě, že my přišli úplně jinou cestou, než jsme měli. Potom náčelník mluvil o nějaké brance – houby branka – mezera mezi zábradlími. Prolezli jsme a vydali dál. Po 100 metrech jsme zakempili, jelikož se nám ta cesta nezdála, tak Kuba sundal krosnu a běžel se kouknout dál, jestli je tam normální cesta. Asi neběžel moc daleko, vrátil se a říkal, že tam nic není.. Tak tedy jsme se už balili, že jdeme špatně a v tu chvíli záchrana. Přiběhl náš milovaný MARTIN a odvedl nás na místo. Cestou se Martin chlubil, že už jedli buřty, co měl Ondra u Asfalta v batohu a že tahali sirky o moji celtu, tak jsme zrychlili jako nikdy, tak konečně na místě.

Potom večer u ohně jsme to pitvali víc než žábu o biologii. Přirovnali nás k 1. třídě, pak tedy jsme se usnesli, že to byla zrada v systému a my že jsme idioti.

Pochod směr vyhlídka, byla supeeer. A směr do spacáku, kde jsme debatovali o tom, jak by Michal střílel sklípkany. Pak tedy jsme usnuli. V noci se probudím a slyším Báru s Martinem. Ta debata neměla konce, a tak jsem znova zachrápl. Ráno nás Martin vzbudil na focení východu slunce, to bylo taky mrtě fajn, když jsem po včerejšku zjistil, jak Martinův foťák funguje, tak už to nebylo tolik mazlý. Paráda, hezký fotky.

Tak jsme si tam běhali a hledali místa na focení, běželi jsme na vyhlídku a fotili a fotili a fotili. Když jsme se vrátili, chrápající Náčelník vylezl z kanafasu a vynořili se odněkud Martin s Bárou. Přišli z jednoho místa, kde byl úplně mrtě výhled. Pak jsme tam zavedli Náčelníka a našli nějakou boudu se super bednou. Jelikož jsme hrozní Lo3, tak jsme si tu bednu „půjčili“ a odnesli. Cestou zpátky jsme ukázali, kde jsme zbloudili a Náčelník vzal zpátky 1. třídu a přirovnal nás k batolatům s cárem papíru – něco jako mapa.

Výlet byl a je plný nezapomenutelných zážitků a dokonce i ta zbloudilá cesta byla epes rades zábavnější, nežli ta správná . Cestou domu jsme zašli na zmrzlinu.

Byla výýýýýborná.