Galové převzali osud do svých rukou. Na letním táboře.

Akce proběhla: 12.08.2017 - 26.08.2017

Do galské vesnice přijíždí jednoho rána Julius César: „Váš vzdor vrhá stín na moji slávu. Kolují zvěsti, že prý by nějaký rod z vaší vesnice zvládl vládnout Gálii!“

Čtyři rody – Obelixxxelové, Drsné čerstvé rybix (DČR), Menhirové a Chrochťáci spolu pokojně žijí ve své galské vesničce v Suchdole nad Lužnicí. Když v tom přijíždí Julius César, aby jim pohrozil, že se musí podrobit nadvládě Římské říše. To se samozřejmě Galům nelíbí a přistupují na podmínky Julia Césara: Získají samostatnost a vládu, když splní všechny jeho protřelé úkoly, které je doprovází na cestě do Říma. A nebylo to jednoduché. Jen namátkou. Navštívit doupě bestie, ukrást prsten spícímu kyklopovi, plavit se po moři, projít labyrintem, vydražit loď, nebo také nakrmit Obelixe.

A jinak Lotři hrají branball, koupají se v Dračici, chodí na písák, sjíždí Lužn… tedy pardon, Nil, navštěvují Třeb… tedy Alexandrii, mají služby na nádobí, protože Galům chutná, připravují dřevo na táborák, škrabou brambory (jako přílohu ke kanci), budí se na hlídky, chytají létající stany v noční bouři a zazpívají si minimálně dvakrát denně táborovou hymnu.

Psát celý program tábora je ale nemožné. Dokonce to ani není důležité. A co vlastně důležité je, to píšeme také často. Takže vlastně.. Aby se ta důležitost vůbec stala, museli jsme na ten tábor jet. Musel jej někdo připravit, zorganizovat, napsat táborovou hru, vařit, léčit, jezdit pro poštu. Všichni ti lidé tam trávili dovolenou, protože je to důležité.

Nechte si od dětí vyprávět, jaký ten tábor vlastně byl. Zastavte se u každé fotky a nechte si říct, co že se to tam vlastně děje a prožijte si to ještě jednou.

Fotil: převážně Tomáš Buriánek, pak Lukáš Buriánek a Míra Málek.